|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na okamžik vkročil jsem do chrámu
jenž stal se přechodu tím místem
kde spočinu a usnu na chvíli
myslet na tebe v žáru srdce
v dotyky jež vše rozehřívají
a opět mění v chladný kámen.
Radostí jásá světla kámen
mává ze všech očí chrámu
šepotem něhy rozehřátý
láskou obsazená místa
která dýchají žárem srdce
v jeho středu na chvíli.
Zde vesmíru pouť na chvíli
v stínu jeho žije kámen
taví jej do jednoho srdce
co vzlétá ve výši chrámu
blízko nebe opouští svá místa
by lávou citů vše rozehřálo.
Láskou celý dům rozehřeje
věčnost blesku zjeví se na chvíli
ozáří svou poutí všechna místa
ze strnulosti probudí i kámen
kontury dává sobě také chrámu
tam schováno velikosti srdce.
Vznešenost ta obepluje srdce
plutím svým jej celá rozehřeje
vznáší se a klesá v náruč chrámu
by spočinula ve věčnosti chvíli
jí uklání se vše i kámen
plna vzletu také domu místa.
Vír lásky krouží volně v místa
mnoha zlomků světa srdcí
která šeptají tiše do kamene
dýchnutím tebe rozehřeji
vteřinu či dlouhou chvíli
v místě bolu i radosti chrámu.
Poslání:
Srdce krásou rozehřeje místo
kde kámen spočine na chvíli
v lásky chrámu.
|
|
|
